Rada galerií České republiky / rgcr.cz

Malíř Antonín Procházka a Ostrava
/Knihovna GVUO/

Antonín Procházka, Zátiší s lahví, 1913, olej na plátně, fond GVUO

Antonín Procházka (1882 Vážany – 1945 Brno) studoval nejprve na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění v Praze, svá studia však nedokončil. Hlavním výrazovým prvkem jeho tvorby se v prvním desetiletí nového století, stejně jako pro členy sdružení Osma, stává expresionismus navazující na dílo E. Muncha. S Osmou vystavoval v roce 1907 a 1908, přičemž druhé z výstav se zúčastnila i jeho žena Linka Procházková (rozená Scheithauerová). Přestože Procházka disponoval nemalým talentem a jeho dílo vykazovalo progresivní tendence, aby se uživil, musel pracovat ve školství. V roce 1910 získal místo suplujícího učitele krasopisu, geometrie a kreslení na Zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě (dnešní Gymnázium na Matiční ulici). Toto pracovní zařazení zprvu vnímal jako dočasné, nakonec však v Ostravě zůstal až do roku 1921, kdy odešel do Nového Města na Moravě a následně do Brna. Během zdejšího působení jeho tvorba prošla expresionismem až k radikálnímu kubismu. Stimulem uměleckých změn se pro něj staly pražské výstavy SVU Mánes a Skupiny výtvarných umělců, jichž byl členem. Pod Procházkovýma rukama tehdy vznikala díla, která patřila k nejprogresivnějším ve své době, stejně jako tehdy vysoce ceněná tvorba Emila Filly nebo Bohumila Kubišty. Ve druhé polovině dvacátých let nastal v Procházkově výtvarném projevu další radikální zlom ve prospěch novoklasicismu. Vznikají tak více realisticky koncipovaná díla, inspirovaná specifickou poetikou Procházkova fantaskního světa.

Cyklus přednášek Gabriely Pelikánové Pavučiny životů‒ Rozplétání osudů předních českých výtvarníků. V knihovně GVUO. Vstup zdarma.