Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem zahájila novou etapu své existence v roce 1965, kdy byla otevřena rekonstruovaná budova bývalé jízdárny lobkowiczkého zámku, postavená v poslední čtvrtině 17. století italským architektem Antoniem Portou. Historie galerie a jejích sbírek je však daleko starší. Odvíjí se od zakladatelského počinu významného roudnického sběratele a mecenáše Augusta Švagrovského, který v roce 1910 daroval rodnému městu – za účelem zřízení moderní galerie – sbírku čítající na 225 uměleckých děl… ›››

Zřizovatel

Ústecký kraj

Ředitelka

PhDr. Alena Potůčková

Adresa

Galerie moderního umění Očkova 5 413 01 Roudnice nad Labem
telefon / fax: 416 837 301
e-mail: galerie@galerieroudnice.cz
http://www.galerieroudnice.cz

Stálá expozice
České moderní umění od 90. let 19. století po současnost

Otevírací doba
denně kromě pondělí 10-12 a 13-17

 

Historie galerie

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem zahájila novou etapu své existence v roce 1965, kdy byla otevřena rekonstruovaná budova bývalé jízdárny lobkowiczkého zámku, postavená v poslední čtvrtině 17. století italským architektem Antoniem Portou. Historie galerie a jejích sbírek je však daleko starší. Odvíjí se od zakladatelského počinu významného roudnického sběratele a mecenáše Augusta Švagrovského, který v roce 1910 daroval rodnému městu – za účelem zřízení moderní galerie – sbírku čítající na 225 uměleckých děl. Nejhodnotnější základ tohoto souboru tvoří 60 obrazů Antonína Slavíčka. Osvícený sběratel vybudoval kvalitní sbírku umění, jejíž jádro představuje krajinomalba z přelomu 19. a 20. století. Vedle Antonína Slavíčka a Miloše Jiránka je v ní zastoupen například Antonín Hudeček, který pocházel z Podřipska, nebo mecenášův synovec Jan Angelo Zeyer. Rovněž Zeyera, podobně jako Slavíčka a řadu dalších autorů, Švagrovský podporoval na umělecké dráze. Spolu s touto stěžejní kolekcí zahrnoval Švagrovského dar ještě poměrně početný soubor obrazů různé provenience od manýrismu, respektive raného baroka, po devatenácté století. August Švagrovský ovšem tato díla starého umění vyhledával na aukcích s tím, že je město prodá a za získané peníze podpoří soudobé mladé umělce

Díky daru Augusta Švagrovského vznikla třetí nejstarší veřejně přístupná sbírka výtvarného umění na našem území. Ta vytvořila základ dnešního sbírkového fondu, který obsahuje více než 3.000 uměleckých děl z období od 17. století do současnosti.
Na Švagrovského tradici navázal cílenou akviziční politikou v šedesátých letech minulého století historik umění a první ředitel galerie Miloš Saxl (1921–1992), jenž se po složitých peripetiích, kdy sbírka neměla důstojné a trvalé umístění, zasloužil o získání a otevření nové budovy. Podílel se také na začlenění galerie do celostátní sítě regionálních galerií, jejichž vznik v tehdejším vstřícném společenském kontextu šedesátých let podporovalo ministerstvo kultury. Stál na počátku profesionální práce v oblasti akvizic a péče o sbírky. Vybudoval novou stálou expozici českého moderního umění, sledující v osobité zkratce vývoj umění od počátků 20. století až do současnosti.
Na výběr děl z meziválečného a válečného období navázal Miloš Saxl významnou akviziční prací mezi svými současníky. Z dnešního odstupu se potvrzuje kvalita jeho prozíravé orientace v tvorbě předních osobností výtvarného umění šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Galerie díky tomu vlastní vynikající grafiky a obrazy Václava Boštíka, Jiřího Johna či Mikuláše Medka, bez nichž se neobejde žádná reprezentativní výstava českého poválečného umění. Důležitou roli sehrálo uspořádání 1. Mezinárodního malířského symposia v roce 1970. V jeho průběhu vznikla na půdě galerie celá řada artefaktů, která jejich autoři-umělci z Československa i ze zahraničí roudnické galerii posléze věnovali. Uspořádání symposia a zařazení děl z této akce do sbírky (mimo jiné od Otakara Slavíka, Václava Boštíka, Miloše Ševčíka, Bohdana Kopeckého a dalších) bylo opožděnou tečkou za úspěšným obdobím „zlatých šedesátých“ let.
Po ní následovalo dvacetileté období normalizace. I s tímto složitým obdobím stagnace se galerie dokázala vyrovnat se ctí, a to jak na poli výstavních aktivit, tak akviziční činnosti. Sbírka se nadále hodnotným způsobem rozšiřovala, což dokládají například jména Čestmíra Kafky a sester Jitky a Květy Válových či díla umělců generace sedmdesátých let – Jiřího Sozanského, Václava Bláhy, Ivana Ouhela či Petra Pavlíka.
V duchu sběratelské a sbírkotvorné tradice, založené Augustem Švagrovským a Milošem Saxlem, pokračovala roudnická galerie i za vedení Miroslavy Hlaváčkové, kdy přibyla celá řada kvalitních děl od soudobých autorů. Odkaz zakladatelů je pro galerii závazný podnes.

Sbírky

Jádro sbírek roudnické Galerie moderního umění spočívá v zakladatelském daru
sběratele a mecenáše Augusta Švagrovského z roku 1910. Jde mimo jiné o vynikající kolekci obrazů z proudu nové krajinomalby, ve svrchované kvalitě reprezentované zejména olejomalbami malých formátů od Antonína Slavíčka,vznikajícími zhruba mezi lety 1902 a 1908. Výjimečný roudnický soubor Slavíčkových obrazů čítá na šedesát položek. Zhruba polovina z nich tvoří úvodní část stálé expozice.
Také další výrazné kolekce jsou spjaty s dlouhou řadou donátorů roudnické galerie. Patří mezi ně velkorysý dar paní Anny Hůlové z roku 1988, v němž vynikají hlavně obrazy z přelomu století, doplňující Švagrovského odkaz o díla několika Mařákových žáků. Roudnická galerie tak spravuje reprezentativní soubor krajinomalby z doby jejího mimořádného rozmachu a společenského ohlasu.

Významné obohacení, shodou okolností z téhož roku, znamenal dar paní Boženy Sudkové – část pozůstalosti fotografa Josefa Sudka. Sudkova sbírka sestává mimo jiné z více než pěti set obrazů, kreseb, grafik a také několika sochařských děl v čele s výjimečným opukovým torzem od Josefa Wagnera. Ozdobou je konvolut kreseb a grafických listů Sudkova přítele Františka Tichého. I s ostatními autory, jako byli třeba Andrej Bělocvětov, Jan Benda, Vilém Plocek, Emanuel Frinta, Vladimír Fuka, Václav Sivko či Vlastimil Rada, pojil Sudka-sběratele osobní vztah.
Ve sbírce grafiky se nacházejí konvoluty z počátku 20. století od Františka Koblihy, Josefa Váchala nebo třeba Rudolfa Adámka. Nepominutelné jsou rovněž grafické listy petrkovského grafika a básníka Bohuslava Reynka, zahrnující široké období od třicátých do šedesátých let. K neméně zajímavým patří díla donedávna opomíjených autorů. Galerie vlastní kresby a dvě drobné plastiky od Jana Křížka, k jehož znovuobjevení ostatně sama výrazně přispěla výstavou uspořádanou na konci devadesátých let. Kolekci umělce, který v roce 1947 odešel do Paříže, kde se jeho intimní umělecký projev inspirovaný primitivismem a prehistorickými kulturami vřadil do poválečného proudu art brut, věnovala galerii v roce 2000 umělcova žena paní Jiřina Křížková.
Galerie se systematicky zajímá rovněž o díla místních tvůrců. Mezi nimi v první řadě o slavného roudnického rodáka Otakara Nejedlého, jenž dokázal maximálně zúročit svou dobrodružnou cestu po exotické krajině Cejlonu a Indie, kterou absolvoval v letech 1909 až 1911. Vedle špičkového obrazu Ceylon jsou to mimo jiné pozoruhodné kubistické kresby, akvarely a kvaše. Své místo zaujímají ve sbírce také například práce krajinářky a podřipské rodačky Zdenky Kalašové, sestry slavné operní pěvkyně Klementiny Kalašové. Kolekci odvíjející se od místních vazeb, která ale svým významem hranice regionu dalece přesahuje, posilují tapiserie současné roudnické umělkyně Evy Brodské, jejíž tvorba, inspirovaná přírodními a duchovními procesy, pozoruhodným způsobem rozvíjí odkaz jejího učitele Antonína Kybala.
Nejkvalitnější zástupci sbírky, soustředění alespoň zčásti ve stálé expozici, reprezentují výtvarné směry a tendence první poloviny 20. století od nových impulsů v krajinomalbě přes expresi a kubismus až k surrealismu. Mezi špičková patří například kubistická zátiší Emila Filly či portrét Antonína Procházky, stejně jako neoklasicistní obrazy Jana Zrzavého a Otakara Kubína či surrealistická díla Františka Janouška, Václava Tikala a Josefa Istlera. Avantgardní linii doplňuje zajímavá kolekce sociálního umění a české varianty nové věcnosti s obrazy Karla Holana, Pravoslava Kotíka, Miloslava Holého či Františka Viktora Mokrého. Velmi kvalitně je zastoupeno malířství i sochařství čtyřicátých let, naznačující panorama válečné a poválečné tvorby v čele s díly členů Skupiny 42, Sedm v říjnu a Ra i jejich solitérních souputníků Zdeňka Sklenáře, Františka Tichého a Františka Muziky.
Silnou pozici ve sbírkách galerie zaujímá výtvarné umění šedesátých let 20. století, a to především díky grafikám a obrazům jeho předních osobností Václava Boštíka, Jiřího Johna či Mikuláše Medka. Spektrum rozšiřuje kolekce informelu, lettrismu a gestické abstrakce s díly Jana Koblasy, Zbyška Siona, Aleše Veselého, Roberta Piesena, Jiřího Balcara a Jana Kotíka, stejně jako tvorba novofiguralistů Františka Ronovského, Jiřího Načeradského, Rudolfa Němce či Jaroslava Vožniaka. Reprezentativními díly je zastoupena i tvorba z období normalizace, stejně jako umění recentní a současné.

Archiv aktualit