Rada galerií České republiky / rgcr.cz

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem se programově věnuje uměleckým instalacím vytvářeným na míru zaklenuté hale barokní jízdárny. V této dramaturgické linii se již představil například Ivan Kafka s metaforickým „dýchajícím“ objektem Míra snesitelnosti (2012), rakousko-italská umělkyně Ester Stocker (2013), která prolomila hranice prostoru optickým efektem nekonečné černé pásky, či Pavel Mrkus (2016), jenž pomocí nehmotných, digitálních prostředků otevřel virtuální průzor do jiné dimenze času. Na jejich tvorbu naváže instalace Kateřiny Štenclové (*1959), která se jako první „utká“ s prostorem prostřednictvím barev. Jako bytostná koloristka, vycházející z genetického kódu francouzského impresionismu, jenž se v její tvorbě „odtrhl“ od zobrazované reality a osamostatnil v abstraktní barevné féerii, bude ctít téma vztahu barvy a světla. Zhodnotí přitom v monumentální podobě svůj vynález igelitových ready-madeů (nezáměrně vzniklých barevných skvrn na igelitové fólii). Průhledné i černé závěsy nesoucí stopy barevných gest překryjí okenní otvory a promění tak charakter celého prostoru. Dialog bílé architektury a barevného světla završí dvě rozměrná plátna, vytvořená pomocí otisků z igelitových matric. Nonkonformní hra různých materiálů, barev a světla slibuje vytvořit totální prostředí nových smyslových kvalit.

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 27. 4. 2017 v 17.00 v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5. Výstavu zahájí Alena Potůčková, ředitelka galerie. V hudebním programu zazní Gnossienne No1 (1890) Erika Satieho, Nokturno (1995) Jana Kašpara Páleníčka a Snění (1890) Clauda Debussyho v podání klavíristy Zdeňka Páleníčka.

Dialog na koloristické téma

Galerie moderního umění se programově věnuje uměleckým instalacím vytvářeným na míru zaklenuté hale barokní jízdárny. V této dramaturgické linii se již představil například Ivan Kafka s metaforickým „dýchajícím“ objektem Míra snesitelnosti (2012), rakousko-italská umělkyně Ester Stocker (2013), která prolomila hranice prostoru optickým efektem nekonečné černé pásky, či Pavel Mrkus (2016), jenž pomocí nehmotných, digitálních prostředků otevřel virtuální průzor do jiné dimenze času.

Na jejich tvorbu naváže instalace Kateřiny Štenclové (*1959), která se jako první utká s náročným prostorem barokní architektury prostřednictvím barev. Využije přitom svých předcházejících zkušeností z práce se svébytným charakterem interiéru při tvorbě site specific instalací v Nové síni (1994) a ve Veletržním paláci v Praze (1999).  Jako bytostná koloristka, vycházející z genetického kódu francouzského impresionismu, jenž se v její tvorbě „odtrhl“ od zobrazované reality a osamostatnil v abstraktní barevné féerii, bude ctít téma vztahu barvy a světla. Zhodnotí přitom v monumentální podobě svůj vynález igelitových ready-madeů (nezáměrně vzniklých barevných skvrn na igelitové fólii). Průhledné i černé závěsy nesoucí stopy barevných gest překryjí některé z okenních otvorů či architektonických prvků a promění tak charakter celého místa. Dialog bílé prostory a barevného světla završí několik rozměrných pláten, vytvořených pomocí otisků z igelitových matric a kolekce drobných formátů sestavených do svébytné struktury. Nonkonformní hra různých materiálů, barev a světla slibuje vytvořit totální prostředí nových smyslových kvalit.

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Výstava bude pro veřejnost otevřena od 27. 4. do 18. 6. 2017, úterý – neděle 10.00–17.00

Kurátorka výstavy: Alena Potůčková

Výstavu doprovodí katalog s textem Aleny Potůčkové a barevnými reprodukcemi.

Doprovodný program k výstavě: Komentovaná prohlídka s Kateřinou Štenclovou
18. 6. 2017.