Umění, to skutečné a veliké umění má závratnější účin než nejostřejší realita.

— Jan Bauch

Registr smluv

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

v posledních týdnech všichni intenzivně řešíme otázky spojené se zákonem č. 340/2015 Sb., o registru smluv, především otázku ZDA a případně v jaké formě zveřejňovat smlouvy o výpůjčkách s ohledem na bezpečnost sbírkových předmětů. Bohužel výkladů je více a zcela chybí jasné stanovisko. Ani setkání organizované Metodickým centrem Národní galerie v Praze nepřineslo jednoznačné odpovědi. Oblastní galerii Liberec se v minulých dnech podařilo získat komentář z připravované metodiky Ministerstva vnitra ČR. Bohužel Vás musíme upozornit, že se prozatím jedná o neoficiální metodiku a proto následující text berte jako další střípek do mozaiky „Registr smluv“.

Q1. Pamatuje zákon na výjimku pro případy, kdy se předmět smlouvy (např. pojištění, doprava nebo výpůjčka) bezprostředně týká předmětu značné kulturní i finanční hodnoty (např. sbírkového předmětu či kulturní památky) tak, aby se informace o pohybu, resp. pojistné hodnotě tohoto předmětu nestala veřejně dostupnou a nepředstavovala riziko z hlediska bezpečnosti tohoto předmětu? Je možné na smlouvy týkající se uměleckého díla nevyčíslitelné hodnoty aplikovat výjimku dle § 3 odst. 2. písm. i) ZRS, neboť hodnotu jejich předmětu nelze určit?

ZRS neposkytuje žádnou specifickou výjimku pro případy, kdy se předmět smlouvy týká předmětu značné kulturní a finanční hodnoty. Nicméně je možné v návaznosti na převažující výklad InfZ v odůvodněných případech neuveřejnit informace, jejichž ochrana vyplývá ze zvláštních právních předpisů, v daných souvislostech zejména z povinnosti ochrany sbírek muzejní povahy podle § 9 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, a kulturních památek podle § 1 a § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Blíže k ochraně na základě jiných právních předpisů v kapitole X a otázce Q37 níže.

Q37. Uplatní se při aplikaci výjimek z uveřejnění informací kromě ustanovení InfZ též ochrana na základě jiných právních předpisů? Lze např. v povinně uveřejňované smlouvě týkající se kulturní památky znečitelnit citlivé informace s odkazem na povinnost chránit kulturní památky podle zvláštních předpisů?
Převažující výklad InfZ připouští, že při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím se chrání nejen informace uvedené přímo ve výjimkových ustanoveních § 7 až 11 InfZ, ale i některé další informace, jejichž ochrana je stanovena obligatorně jinými zákony. Nejde však o jakoukoli ochranu. Ochraně před poskytováním při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím nepodléhají informace chráněné „pouze“ povinností mlčenlivosti nebo zákonem stanovenou neveřejností procedury jejich vzniku či projednávání.

Ochrana informací před jejich poskytováním musí být stanovena konkrétně ve vztahu k jejich obsahu, který je věcně nezbytné chránit ve smyslu materiálních limitů daných článkem 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Příkladem takovýchto omezení mohou být např. informace označované jako zvláštní skutečnosti podle § 27 odst. 2 a odst. 8 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, nebo bankovní tajemství podle § 38 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, příp. dle § 49 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, apod. Důvodem ochrany informací v těchto případech je existence speciální, a tedy přednostní úpravy ve zvláštních zákonech.
ZRS neposkytuje žádnou specifickou výjimku pro případy, kdy se předmět smlouvy týká předmětu značné kulturní hodnoty. V této souvislosti však lze mít za to, že věcně odůvodněná povinnost ochrany informací vyplývá v daných souvislostech i z povinnosti ochrany sbírek muzejní povahy podle § 9 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy, a povinnosti ochrany kulturních památek podle § 1 a § 9 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Sice v těchto případech nepůjde vždy a jen o ochranu informací, nicméně potřebu právě takové ochrany nelze ani vyloučit a v praxi bude dána okolnostmi a riziky, která by byla spojena s šířením těchto informací o konkrétních uměleckých dílech a kulturních památkách ve vazbě zejména na riziko jejich odcizení. Jinými slovy, v praxi bude třeba provést text proporcionality mezi požadavky na uveřejnění a požadavky na ochranu informací.

Z uvedených otázek a odpovědí pro galerie a muzea svítá určitá naděje, že smlouvy o výpůjčkách není nutné zveřejňovat. Jak však bylo několikrát zdůrazněno na semináři Metodického centra – dosud neexistuje žádná judikatura, která by podpořila jeden, nebo druhý názor ohledně povinnosti zveřejňování smluv o výpůjčce v Registru nemovitostí. Nadto jsme mnohdy vázáni výkladem zřizivatele a konečné rozhodnutí bude vždy záležet na zvážení vystavovatele smlouvy.

Jan Randáček, ředitel | Oblastní galerie Liberec, přísp. organizace
Masarykova 723/14, 460 01 Liberec
M +420 723 194 450
www.ogl.cz

Archiv aktualit