Rozloučení s Janem Sekerou

PhDr. Jan Sekera

PhDr. Jan Sekera

V pondělí 19. ledna jsme se s lítostí rozloučili v kostele sv. Gotharda v Praze s Janem Sekerou. Významný teoretik umění a bývalý ředitel dvou galerijních institucí zemřel v sobotu 10. ledna ve věku 79 let.
PhDr. Jan Sekera patřil k zakladatelské generaci vizionářských tvůrců sítě regionálních galerií v bývalém Československu. Jeho kurátorské a ředitelské působení je spojené především s Galerií Benedikta Rejta v Lounech a s Českým muzeem výtvarných umění v Praze. V Galerii Benedikta Rejta, kterou vedl od roku 1966 jako její první ředitel, se zaměřil především na českou avantgardu a konstruktivistické tendence v současném umění. Vytvořil v Čechách i v zahraničí respektovanou sbírku geometrické abstrakce svázané s lounským okruhem i dalšími význačnými osobnostmi české výtvarné scény. Úzce přitom spolupracoval s jejími předními protagonisty Zdeňkem Sýkorou, Vladislavem Mirvaldem a Kamilem Linhartem, ale také s básníkem Emilem Julišem a teoretikem Josefem Hlaváčkem, s nimiž jej pojila celoživotní spřízněnost. I během nepříznivého období normalizace pokračoval v odvážné akviziční i výstavní politice. V lounské galerii připravil například výstavy Karla Malicha či Huga Demartiniho.
V roce 1990 se stal ředitelem tehdejší Středočeské galerie, kterou spolu s novým týmem kurátorů navrátil k  původnímu poslání muzea moderního a současného umění. Na jeho popud se galerie v roce 1993 přejmenovala na České muzeum výtvarných umění v Praze. Výstavní a sbírkotvorná koncepce pod jeho vedením jasně odrážela soustavný zájem o progresivní modernistické tendence. Během devadesátých let se muzeum dynamicky rozvíjelo a vyprofilovalo jako instituce schopná působit jak v mezinárodním měřítku (defilovali zde například Henry Moore, Allen Jones, Peter Blake, Josef Hoffmann, Peter Sedgley, Antoine Bourdelle a jeho žáci, Katarzyna Kobro, Alina Szapocznikow a Sigmar Polke, realizovaly se  výstavy Bauhaus Výmar / Evropská avantgarda 1919–1925, Apokalypsa XX – Košická avantgarda dvacátých let či hnutí Fluxus), tak v měřítku národním a regionálním. K mimořádným projektům náležela například souhrnná výstava konstruktivních tendencí Poesie racionality ve Valdštejnské jízdárně v Praze (1993–1994). ČMVU převzalo díky iniciativě Jana Sekery správu nově rekonstruovaného Domu U Černé Matky Boží v Praze, který se mezi lety 1994–2002 stal vedle tradičního sídla galerie v Husově ulici živým výstavním centrem a sídlem stálé expozice českého kubismu. V roce 1998 byla vládou ČR z popudu Jana Sekery přidělena Českému muzeu výtvarných umění Jezuitská kolej v Kutné Hoře jako budoucí sídlo galerie, která tam od roku 2010 působí pod novým názvem GASK – Galerie Středočeského kraje. Jan Sekera svou ředitelskou funkci ukončil v roce 2000, ale nadále udržoval přátelské kontakty se svými bývalými kolegy.
Svou profesionalitou, zapáleností a vizí se tak zásadním způsobem zasloužil o pozitivní vývoj v oblasti specializovaného oboru galerijní práce. Díky příznačně korektnímu vystupování a citu pro autentické umělecké hodnoty se těšil úctě a neochvějné přízni všech lidí, se kterými během své bohaté profesionální dráhy spolupracoval. Česká veřejnost v něm ztrácí vzácnou osobnost, která vždy vnímala své odborné působení jako poslání. Kolegové a přátelé si budou připomínat také jeho lidské kvality a schopnost nezištně pomoci ve složitých životních situacích.
Alena Potůčková, Richard Drury

Nově přidáno

Archiv aktualit