Stanislav Kolíbal Sochy a kresby 1954 – 2015
Galerie výtvarného umění v Ostravě
25.9. 2015 – 3.1. 2016
Stanislav Kolíbal se po šesti letech vrátil do Galerie výtvarného umění v Ostravě s velkou retrospektivní výstavou. Jestliže předchozí Kolíbalova výstava v prostorách Domu umění představila výjimečnou kolekci kreseb z umělcových ostravských začátků a také přehled jeho ilustrátorského díla, tentokrát umělec zaplní celý výstavní prostor přehledem jeho práce od poloviny 50. let do současnosti. Titul výstavy zní Sochy a kresby 1954 – 2015, a dokládá tak hlavní Kolíbalovy výtvarné aktivity, ale zdaleka nevystihuje rozsah a smysl toho, kam umělec ve svém výjimečném novátorství práce s prostorem a kresbou došel. Ostravská výstava je poctou mimořádnému umělci, rodákovi z nedaleké Orlové, který přímo s Ostravou spojil svůj život mezi léty 1938 až 1945. Je návratem do rodného kraje a do Ostravy, jejímž je čestným občanem, a také připomínkou Kolíbalových devadesátých narozenin, které umělec oslaví v průběhu výstavy. Každá Kolíbalova výstava je svým způsobem mimořádnou událostí. Umělec je koncipuje přímo pro daný prostor, a je tomu tak i v Domě umění v Ostravě. Expozice tak vedle klíčových autorových prací přináší i díla méně známá či málo vystavovaná. Výstavu doprovází autorský katalog s přehledem díla, který do trilogie doplní dva předchozí Kolíbalovy ostravské katalogy.
Stanislav Kolíbal se narodil 11. prosince 1925 v Orlové na Těšínsku. Již v době gymnaziálních studií ho pohltil všestranný zájem o umění, který vyústil ve studia grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945 – 1950) a scénografie na Divadelní fakultě Akademie múzických uměmí v Praze (1951 – 1954). Od 50. let se systematicky věnuje sochařství. Zásadní zlom v Kolíbalově výtvarném myšlení nastal v roce 1963. Kolíbal od té doby zcela originálním způsobem propojuje formální aspekty sochařství a práce s prostorem s významovými aspekty díla. Používá geometrizující a abstrahující formy a zcela po svém se postupně dotýkal aktuální problematiky minimalismu, instalace, hnutí arte povera, konstrukce a dekonstrukce či nejnověji neomodernismu. Zprvu ho zajímala nestabilita a labilita, později tématizoval své práce otázkami času, trvání a zániku, od poloviny 70. let pracoval s prostorovou fikcí a iluzivností. Od druhé poloviny 60. let bylo Kolíbalovo dílo zařazováno na mezinárodní expozice světového umění, jakými byli Sculpture from Twenty Nations v Guggenheimově muzeu v New-Yorku (1967) nebo Between Man and Matter v Tokyu (1970). Samostatně vystavuje od 60. let v západní Evopě a v 70. a 80. let měl pět osobních výstav v New-YorkJistá proměna Kolíbalova díla nastala při umělcově pobytu v Západním Berlíně v roce 1988, kam se dostal na základě prestižního stipendia Německé Akademie (DAAD). V kontaku s každodenní realitou svobodného světa začal Kolíbal promýšlet svým dílem otázky souladu a nesouladu. Změna se chystala již rok předtím v sérii Geometrických cvičení. Kolíbal se přimkl výrazněji k jazyku geometrie, který je mu však prostředkem k vyjádření záklaních principů naší existence. Záhy poté proběhlo také důležité, i když relativně krátké, Kolíbalovo pedagogické působení na pražské Akademii výtvarných umění v létech 1990 až 1993, kde vedl ateliér s programem socha – instalace. Podstatný byl pro Kolíbala i pracovní pobyt v Calderově ateliéru v Saché na Loiře v roce 1992. Bilanční retrospektivu v pražské Národní galerii měl Kolíbal v roce 1997, roku 2000 v hamburských Deichtorhallen zase představil největší soubor svých Staveb, dřevěných nebo železných architektonicko-prostorových objektů, svým způsobem kreseb vztažených do třetího rozměru. Poslední dvě velké Kolíbalovy výstavy proběhly v Praze v Jízdárně Pražského hradu (2012-13) a letos v Národní galerii ve Veletržním paláci. Kolíbalo současné dílo má svůj základ ve vrstevnatém kresebném myšlení a citové inteligenci, kde geometrické formy rozehrávají sobě vlastní sémantickou hru se shodami a neshodami, jejichž smyslem je hledání řádu a harmonie. Kolíbal používá geometrii a abstrakci pro vytvoření pararely k naší realitě. Soustředění na základní formální řeč a použití „neutrální“ bílé nebo černé barvy reliéfů a prostorových objektů vyjadřuje názor autora, že co nejprostší cesta je v umění ta nejlepší. A rovněž přesvědčení, že úlohou umělce má být schopnost postihnout a vyjádřit bytí, ono zvláštní spojení dokonalosti s naší nedokonalostí.
Martin Dostál
Vstupné:
Základní 50 Kč Zlevněné 25 Kč (senioři, studenti)
Školní skupiny 10 Kč (pedag. doprovod zdarma)
Vzdělávací programy 20 Kč (pedag. doprovod zdarma)
Každou neděli vstup zdarma.
Volný vstup mají: Členové společnosti přátel GVUO, UHS, UVU, ICOM, držitelé průkazu UNESCO, pracovníci státních galerií a muzei, studenti dějin umění, uměleckých a uměleckoprůmyslových škol a děti do 15 let.
Partneři RGČR
