Tisková zpráva

MIMOŘÁDNÉ UZNÁNÍ MINISTRA KULTURY        EMERITNÍMU ŘEDITELI ČESKÉHO MUZEA

VÝTVARNÝCH UMĚNÍ HISTORIKU UMĚNÍ            PANU PHDR. IVANU NEUMANNOVI

Nepříznivá situace českých muzeí umění

               Současná doba přinesla do života českých odborných institucí – muzeí umění – zásadní kvalitativní posun ve vztazích muzeí a jejich zřizovatelů. Po dlouhé řadě neoprávněných účelových útoků na ředitele muzeí umění, proti kterým de facto nebylo obrany (ČMVU, Galerie Klatovy-Klenová, Galerie Most, MUD Benešov, NG Praha, MU Olomouc, GBR Louny), přišel nový ministr kultury, zkušený politik pan PhDr. Lubomír Zaorálek s ochotou přehodnotit nesprávný postoj svého předchůdce vůči dvěma českým sbírkotvorným ústavům – Muzeu umění Olomouc a Národní galerii Praha. V jeho příkladném činu zdaleka nejde jen o nápravu chyb, ale zejména o potřebné projevení morálního gesta formou veřejné omluvy postiženým.

               Ředitelé českých muzeí umění, převážně nikoliv obecně orientovaní manažeři, ale vědci z oboru historie umění, zastávají namísto příjemné odborné práce velmi nevděčné rizikové pozice, protože u nás neexistuje legislativa, která by vkládala mezi zřizovatele a muzea kompetentní ochranný mezičlánek ve formě správních muzejních rad, jak je to v mnoha tradičních demokraciích. Pokud k politickému útoku dojde, sebevětší protesty profesních sdružení ani osobností nedokáží pak zabránit mocenské svévoli, která se většinou maskuje zmanipulovanými neprůhlednými audity, anebo rovnou vysílá do médií neoprávněné pomluvy.

Případ Českého muzea výtvarných umění v Kutné Hoře

Uvedený problém se mj. projevil před časem (v době kdy vedl Středočeský kraj pan Rath) také ve středočeské instituci tehdy nazývané České muzeum výtvarných umění (dnes Galerie Středočeského kraje). Vzhledem k výpovědi nájmu z nelahozeveského zámku dostalo ČMVU náhradní objekt – jezuitskou kolej v Kutné Hoře, kterou bylo nutné náročně komplexně zrekonstruovat. To se mimořádně architektonicky kvalitně, včetně vybudování moderních depozitářů, podařilo řediteli muzea panu PhDr. Ivanu Neumannovi, který stavbu dotáhl do konce a již chystal se svým týmem instalaci stálých expozic a zahájení provozu. Měl tehdy zpracovánu přesnou koncepci stálých expozic a užití budovy. V onom období však jeho nadřízený – hejtman – pracoval na známé, avšak málo reálné a odbornou veřejností nepodporované myšlence vzniku Středočeské univerzity, pro kterou neměl vhodné umístění, a tak chtěl použít menší či větší část zrekonstruovaného kutnohorského areálu. Za pouhé projevení protinázoru byl tehdy ředitel Neumann bez diskuse zbaven své funkce, a protože byl v důchodovém věku, zcela ústav opustil. Pamětníci mohou připomenout, že se tak stalo za zcela mimořádného (zdraví devastujícího) napětí a za ignorování základních hodnot mezilidských vztahů i profesních. Aby bylo na Dr. Neumanna zapomenuto a byl vytvořen politicky žádaný veřejný dojem, bylo zcela zbytečně rozhodnuto o úplné reorganizaci instituce včetně jejího přejmenování a nastolena masívní propagace, že jen nová instituce s novými pracovníky mají zásluhu na atraktivní kvalitě kutnohorských prostor, které byly následně zpřístupněny veřejnosti. Je třeba uvést, že ve veřejné diskusi se tehdy objevil také jeden sice menšinový, avšak zcela nepřijatelný pohled mísící etické a odborné hodnocení situace.

               Od té doby uplynula řada let, GASK prošel veřejně známým problematickým vývojem, ale dnes jeho činnost lze považovat za přiměřenou českým podmínkám a stabilizovanou. V GASKu došlo k opakované výměně pracovníků, takže z dnešních (s výjimkou jednoho) již nikdo nemá vztah k popisovaným událostem. Dokumentace tehdejšího dění je k dispozici na webu profesního sdružení muzeí umění: http://rgcr.cz/wp-content/uploads/2017/05/Museum-um%C4%9Bn%C3%AD-a-sole%C4%8Dnost-2009-1.pdf

               Zůstala však stará morální jizva, se kterou bylo nezbytné se vypořádat. Skupina ředitelů českých muzeí umění, dalších historiků umění a umělců podala ministrovi kultury návrh na uznání za mimořádnou práci, kterou Dr. Neumann včetně rozsáhlé rekonstrukce jezuitské koleje pro českou kulturu odvedl.

               Ve středu dne 10. listopadu 2021 ministr kultury Dr. Lubomír Zaorálek udělil na malé slavnosti v Nostickém paláci na Malé Straně v Praze panu PhDr. Ivanu Neumannovi mimořádné uznání za rozvoj české kultury ARTIS BOHEMIAE AMICIS.

               Zdůraznil při tom, že nejvýznamnější zásluhu oceněného je třeba spatřovat v rozsáhlé a velmi kvalitní rekonstrukci památkově chráněného areálu kutnohorské jezuitské koleje pro účely nového sídla Českého muzea výtvarných umění, které bylo poté přejmenováno na Galerii Středočeského kraje. Neumann zde jako ředitel vybudoval se svým týmem (Potůčková, Drury, Kříž ad.) moderní depozitáře, pracovny a výstavní prostory, do kterých připravil nově koncipované stálé expozice špičkové sbírky českého umění i výstavní program. Areál od té doby výrazně oceňuje česká i zahraniční veřejnost.

               Doktoru Neumannovi nejenže nebylo za práci vůbec poděkováno, ale byl v rámci politické svévole tehdejšího hejtmana Ratha velmi arogantně zbaven zaměstnání a neměl tak možnost svou práci dokončit a dále ji rozvíjet.

               Přínosem pro českou kulturu je přirozeně rovněž celoživotní práce Ivana Neumanna jako historika umění, neboť byl kurátorem řady stálých expozic, výstav, ale také sbírek v několika významných tuzemských muzeích umění. Stranou nelze ponechat ani obětavou práci ve funkci předsedy Rady galerií ČR.

Od svévolných událostí v Českém muzeu výtvarných umění uplynulo již téměř čtrnáct let. Lhostejní lidé se domnívali, že je na ně nejlépe zapomenout, poctiví už ani nedoufali, že by se ještě někdo pokusil o nápravu. Díky ministrovi, který vnesl do české politiky nezvyklé umění omluvy, byla na vážkách veřejného mínění užitečně posílena pozice profesní etiky.