Rada galerií České republiky / rgcr.cz

S velkým smutkem jsme přijali zprávu, že ve středu 9. dubna nás navždy opustil emeritní ředitel Galerie Středočeského kraje (GASK) dr. Ivan Neumann.

Ivan Neumann studoval v letech 1963–68 dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (u prof. Jaroslava Pešiny, Jiřího Kropáčka, Petra Wittlicha). Studia ukončil obhajobou práce Pozdně románská architektura a plastika v Olomouci (1968 prom. historik umění, 1972 PhDr.).

V letech 1968–77 působil jako kurátor sbírky českého umění 20. století v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, kde se zasloužil o vybudování hodnotné sbírky moderního umění, a svou kurátorskou a sbírkotvornou činností sehrál významnou roli v utváření pojetí české umělecké generace 70. let (mj. Michael Rittstein, Václav Bláha, Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Petr Pavlík, Jiří Beránek a Tomáš Švéda).

V letech 1977–94 byl kurátorem Sbírky moderního umění Národní galerie v Praze, kde spolupracoval na akvizicích moderního a současného malířství pro NG. Během svého působení v NG byl kurátorem či spolukurátorem řady výstav českého moderního umění doma i v zahraničí (Itálie, Francie, Švédsko, Finsko, Japonsko, Německo, Španělsko, Velká Británie).

V době normalizace spolupracoval s malými neoficiálními galeriemi (Galerie Opatov, Junior klub na Chmelnici, Městské kulturní středisko S. K. Neumanna v Brně, Malá galerie Čs. spisovatele v Brně) a uspořádal výstavy autorům, kteří byli komunistickému režimu nepohodlní (např. Antonín Kroča, Jiří Načeradský, Václav Bláha, Petr Pavlík, Ivan Ouhel, Ivan Bukovský, Karel Valter, Theodor Pištěk, Aleš Lamr). Kurátorsky spolupracoval na akcích Jiřího Sozanského v Terezíně, ve Vysočanech a v Mostě. V první polovině 80. let připravoval výstavu mladých českých umělců pro Henie Onstad Kunstsenter v Oslu, její uskutečnění však normalizační orgány tehdejší ČSSR znemožnily.

Od roku 1994 byl kurátorem sbírky sochy a plastiky v Českém muzeu výtvarných umění v Praze, kde do roku 2000 také zastával funkci kurátora Domu U Černé Matky Boží, který ČMVU spravovalo v letech 1994–2001 (stálá expozice českého kubismu a proměnné výstavy moderního a současného umění). Po odchodu PhDr. Jana Sekery do důchodu byl v roce 2000 po výběrovém řízení jmenován ředitelem Českého muzea výtvarných umění v Praze. Poté, co byla náhradou za restituovaný zámek Nelahozeves nabídnuta Českému muzeu výtvarných umění bývalá jezuitská kolej v Kutné Hoře, se Neumann podílel na přípravě rekonstrukce tohoto objektu. Spolu s týmem kurátorů v čele s Alenou Potůčkovou připravoval novou stálou expozici ČMVU a novou celkovou náplň pro budoucí Centrum umění v jezuitské koleji. Po nástupu Davida Ratha do funkce hejtmana Středočeského kraje Rada kraje Ivana Neumanna na začátku roku 2009 odvolala.

V letech 2005–09 byl Neumann předsedou Rady galerií České republiky. Působil jako člen sbírkotvorných komisí v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Galerii výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Východočeské galerii v Pardubicích, Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Galerii moderního umění v Hradci Králové a v GASK – Galerii Středočeského kraje.

V letech 2009–11 byl Neumann ředitelem o. p. s. Pelléova vila v Praze. Byl členem ICOM a AICA a působil jako nezávislý kurátor v České republice i v zahraničí, např. dvou ročníků Malířského sympozia v Mikulově, výstavy skupiny Corpora S nebo výstav volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a jeho jednotlivých členů. Spolupracoval s řadou galerií a byl autorem velkého počtu textů otištěných ve výstavních katalozích.

Ivan Neumann se zásadně zasloužil o současnou podobu GASK v jejím sídle v jezuitské koleji v Kutné Hoře. Jako ředitel tehdejšího ČMVU zajišťoval finanční krytí, realizační koordinaci i odbornou garanci nesmírně náročného projektu rekonstrukce jezuitské koleje a umožnil tak její rehabilitaci a transformaci v živé centrum umění, kultury, vzdělání i společenského života. Odpovídal za komplexní proměnu vojenského skladu v sídlo prestižního muzea umění, jejímž symbolickým dovršením bylo stěhování sbírek galerie v říjnu 2008 z provizorních úložišť v Praze a Prčici do špičkově vybaveného depozitáře v jezuitské koleji. Jistě stojí za zmínku, že v roce 2005 Neumann pomohl iniciovat průkopnický projekt Sbírek online, koncipovaný mj. na základě osobních konzultací v Národní galerii v Londýně a v Britském muzeu. Sbírky online svou kvalitou a rozsahem jasně vynikaly mezi obdobnými muzejními digitalizačními projekty a dodnes zůstávají nepostradatelným „pilířem“ online prezentace GASK.

Ivan Neumann nastoupil do funkce ředitele galerie během přelomové vývojové etapy, kdy se jejím novým zřizovatelem stal Středočeský kraj. Díky uvážlivému a metodickému přístupu úspěšně zvládl ve funkci ředitele složité období plné bezprecedentních výzev. Po dobu rekonstrukce jezuitské koleje budoval kladné vztahy s místní komunitou v Kutné Hoře a vytvořil tak pozitivní očekávání ohledně příchodu velké nové instituce do tohoto památkově významného města. Po svém náhlém (a v očích mnoha lidí neodůvodnitelném) odvolání v roce 2009 mohl právem na galerii, kterou v předchozích letech obětavě dovedl takříkajíc k prahu nové éry, zanevřít. Nestalo se. Od roku 2013 se znovu připojil k životu a činnosti GASK – v roce 2020 byl kurátorem velké výstavy Stanislava Diviše Květy z ráje a několik let také váženým členem sbírkotvorné komise GASK, kde jeho odbornost a zkušenosti byly pro galerii významnou garancí profesionality a kontinuity.

V roce 2021 Ministerstvo kultury České republiky předalo Ivanu Neumannovi medaili Artis Bohemiae Amicis za jeho celoživotní práci a dlouhodobé šíření dobrého jména české kultury doma i v zahraničí. Zvláštní čestné ocenění převzal v roce 2022 z rukou hejtmanky Petry Peckové v GASK.

Slouží-li dnes GASK jako „výkladní skříň“ kulturní politiky Středočeského kraje, jako dynamické ohnisko výtvarného dění v regionálním, národním i mezinárodním měřítku a rovněž jako ukázková křižovatka mezi historickou duchovní pamětí a současnými výtvarnými reflexemi, pak za tuto skutečnost můžeme do velké míry vděčit právě Ivanu Neumannovi. Čest jeho památce.