Kultura je založena na tom, co se od lidí vyžaduje, ne na tom, co se jim poskytuje.

— Antoine de Saint-Exupéry

S velikým zármutkem oznamujeme, že zemřel PhDr. Ludvík Ševeček.

PhDr. LUDVÍK ŠEVEČEK

 25. 1. 1944 – 22. 2. 2022

Profesní dráha Ludvíka Ševečka, stejně jako jeho život sám, je neodmyslitelně spjata se Zlínem. Nastoupil v roce 1973 jako kurátor do tehdejší Oblastní galerie výtvarného umění ve Zlíně, mezi lety 1976–1989 byl vedoucím odborného oddělení OGVU a v roce 1990 se stal jejím ředitelem. Během následujících osmnácti let, kdy stál v čele této instituce (od roku 1991 Státní galerie ve Zlíně, od roku 2001 Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně), se Ludvík Ševeček zasloužil o její dynamický rozvoj a stále rostoucí pověst odborníky i veřejností respektovaného ohniska současného výtvarného dění. Inicioval a řídil tři dlouhodobé galerijní projekty, které dodnes představují „značkové“ platformy odborné činnosti KGVU: Nový zlínský salon (od roku 1996, navazující na Zlínské salony konané mezi lety 1936–1948), Zlínský salon mladých (od roku 1997, navazující na zlínské Výstavy mladých konané v letech 1940–1943) a časopis Prostor Zlín (založený v roce 1992, jehož byl Ševeček šéfredaktorem mezi lety 1992–2005). Vedle galerijní činnosti byl Ševeček od roku 1994 externím pedagogem na Soukromé vyšší odborné škole umění ve Zlíně, kde jeho nakažlivá láska k vrcholným projevům světové kultury byla inspiračním zdrojem pro několik studentských generací.

Ludvík Ševeček usilovně pracoval na budování lepšího společného postavení českých regionálních galerií. Pokládal úzké pracovní i mezilidské vazby mezi KGVU a jinými „sesterskými“ galerijními institucemi (nejen v ČR, ale i na Slovensku) za přirozenou programovou prioritu. V této souvislosti stojí za zmínku, že byl jedním z těch, kdo v roce 1990 stáli u zrodu Rady galerií České republiky. Od téhož roku byl dlouholetým členem předsednictva RG ČR.

Působení Ludvíka Ševečka jako ředitele KGVU ve Zlíně se zdaleka neomezovalo na formální rámec profesní funkce. Hrál ústřední roli v přátelsky pěstovaném a odborně reflektovaném růstu zlínské výtvarné komunity, jejíž specifické rysy a kvality se v roce 2006 představily v tehdejším Českém muzeu výtvarných umění v Praze (dnes GASK) na výstavě Zlínský okruh (Zdeněk Gajdoš, René Hábl, Radim Hanke, Lubomír Jarcovják, Zdeněk Macháček, Kamil Mikel, Pavel Preisner, Ivo Sedláček a Zdeněk Šmíd). Volba místa konání výstavy nebyla nijak náhodná: Ludvíka Ševečka a tehdejšího ředitele ČMVU Ivana Neumanna pojilo letité důvěrné přátelství a vzájemný respekt, díky nimž probíhala pravidelná (a vřelá!) spolupráce mezi KGVU a naší galerií (například výstava Ostrov – České výtvarné umění 1918–1938 ze sbírek ČMVU v Praze, koncipovaná kurátorkou Alenou Potůčkovou a konaná v Domě umění KGVU ve Zlíně od listopadu 2002 do března 2003). Od roku 2003 byl Ševeček členem sbírkotvorné komise ČMVU. Sledoval vždy se spřízněným zaujetím vývoj a úspěchy naší galerie.

Mezi kolegy z galerijní a muzejní profese se Ludvík Ševeček těšil obecné oblibě díky řadě svých cenných osobních vlastností. Byl neúnavným badatelem, který své poznatky čerpal raději „u zdroje“, na základě přímého osobního poznání, než jen z nepřímých knižních odkazů. Jednoznačně představoval integrující typ galerijního ředitele, který sdružuje lidi a podporuje jejich společný dialog. Měl v sobě neutuchající energii a sílu, která vždy směřovala k realizaci náročných projektových vizí. Znal hodnotu pravého přátelství a radoval se nejvíce, když věděl, že se lidé kolem něj též radují. Pro jeho nejdůvěrnější přátele byl víkendový pobyt v jeho útulném domě v Záhorovicích vzácným zážitkem, při dlouhých procházkách po nádherné tamější krajině a při dlouhých večerních diskusích o umění „a vůbec“ u slivovice a vína.

Ludvík Ševeček měl rád život a – vždy spolu s kolegy a přáteli – si ho uměl srdečně vychutnávat. Příznačně mluvil o poslání galerijní instituce jako o vkládání pozitivních hodnot do společnosti. Bezesporu by se ztotožnil s nadčasově výstižným výrokem Tomáše Bati: „Zbavme se své malosti a velikost nás nalezne sama.

Richard Drury jménem kolegů z RG ČR a všech, kdo mohli Ludvíka poznat.

Čest jeho památce!

Archiv aktualit