Gočárova galerie
Dnešní Východočeská galerie v Pardubicích byla zřízena rozhodnutím KNV Pardubice jako Krajská galerie v roce 1953, tedy v době, kdy byla u nás zakládána síť státních galerií. Tehdy ještě byla v Pardubicích v živé paměti Městská obrazárna, působící na zdejším zámku krátce během druhé světové války. Galerie zahájila svou odbornou činnost. Jako sídlo jí byly od počátku přiděleny prostory v hospodářské části pardubického zámku. Významná část výstavních aktivit se odehrávala také na pobočkách v Chrudimi, ve Vysokém Mýtě a v Litomyšli, které byly při reorganizaci v roce 1960 osamostatněny. Závěr padesátých let znamenal pro galerii významné a poněkud nekoordinované změny. Ve třech po sobě následujících letech změnila instituce třikrát svůj statut. Roku 1959 byla sloučena s Krajským muzeem a památkovým ústavem v jednu kolosální instituci – Krajský vlastivědný ústav. Funkčnost organizace s tak širokým zaměřením se pochopitelně neosvědčila a od následujícího roku fungovala galerie již jen ve spojení s muzeem jako Muzeum a galerie v Pardubicích.
Po reorganizaci územní správy roku 1961 byla galerie osamostatněna, tentokrát již s názvem Východočeská galerie v Pardubicích (VČG). Její oblastní působnost byla stanovena pro celou jižní část Východočeského kraje a v roce 1963 byla administrativně omezena pouze na okresy Pardubice a Chrudim. V tomtéž roce přešla galerie pod správu ONV Pardubice. Šedesátá léta znamenala pro galerii významný rozvoj co se týče sbírkového fondu, rekonstrukce výstavních prostor na zámku i odborné činnosti. V roce 1962 byla otevřena první stálá expozice Českého výtvarného umění 20. století s důrazem na umění Východních Čech. V letech 1968-69 proběhly dva ročníky ojedinělého sochařského sympozia Artchemo, jež VČG pořádala ve spolupráci s tehdejším n.p. VCHZ Synthesia a které se soustředilo na zkoumání možností využití umělých hmot ve výtvarném umění. V závěru desetiletí se také VČG podílela na přípravě několika ročníků Výtvarného Hlinecka a od roku 1971 až do roku 1990 organizovala v nedalekých Nasavrkách každoroční přehlídku Nasavrcká paleta.
Následující léta sedmdesátá nebyla však pro galerii šťastným obdobím. Veškeré aktivity tehdejšího ředitele byly vedeny snahou vybudovat muzeum socialistického realismu. V roce 1972 se však galerii podařilo získat výstavní prostory v Domě U Jonáše na Pernštýnském náměstí, kde byla v roce 1978 otevřena Galerie Jaroslava Gruse. V osmdesátých letech se činnost galerie zaměřila především na doplnění a prezentaci sbírky klasického českého krajinářství, v závěru desetiletí, spolu s patrným politickým uvolněním, se objevují zajímavé přírůstky soudobého malířství, kresby a grafiky a také přelomové výstavy Evy Kmentové, Karla Malicha, reprízy výjimečných výstav Linie, barva, tvar a Soudobá česká grafika.
V období po roce 1989 se výstavní činnost soustředila na prezentaci v podstatě neznámých, dřívějším režimem diskriminovaných osobností a výtvarných skupin našeho poválečného výtvarného umění. Snahou bylo zprostředkovat veřejnosti skutečný obraz moderního umění předchozích desetiletí, nezkreslený politicky podbarvenými výběry či doporučeními. Takto zaměřené výstavy se během let staly jistou součástí image VČG. Ve stejném duchu se galerie snažila aktualizovat svou stálou expozici a s tímto cílem bylo realizováno množství úspěšných nákupů do sbírek, podařilo se dokoupit díla klíčových autorů šedesátých až osmdesátých let a představit tak expozici umění druhé poloviny 20. století. K 1. lednu 1991 se stalo zřizovatelem VČG Ministerstvo kultury ČR. V pololetí téhož roku přišla galerie v restitučním řízení o výhodně situovaný dům U Jonáše a své výstavní aktivity soustředila tedy do budovy zámku a jeho okolí. V roce 1993 pořádala první ročník úspěšné sochařské výstavy Pardubické valy, další ročníky proběhly v letech 1994, 1995, 1997. Galerie se také účastnila repríz významných výstav šedesátých let – Nová citlivost, Trasa, Nová figurace a uspořádala výstavu připomínající historii a díla ze sochařského sympozia Artchemo 1968 a 1969. K 1. prosinci 2000 získala VČG zpět rekonstruovaný dům U Jonáše, rozšířený o prostory v zadním traktu, kde téměř okamžitě zahájila výstavní činnost. 1. července 2001 přešla VČG pod správu Pardubického kraje.
Každé z uplynulých pěti desetiletí historie Východočeské galerie přineslo do jejího života specifické ideové zaměření, specifické zaměření akviziční činnosti a charakteristickou vedoucí osobnost. Z hlediska výstavních a nákupních aktivit i celkového rozvoje galerie lze jako nejpřínosnější období hodnotit závěr padesátých let a šedesátá léta. Nové podmínky, možnosti a množství zajímavých projektů pak přinesla léta devadesátá.
Zřizovatel
Ředitel
Mgr. et Mgr. Klára Zářecká, Ph. D.
e-mail: zarecka@vcg.cz
telefon: 720 038 106
Adresa ředitelství
Východočeská galerie
Dům U Jonáše
Pernštýnské nám. 50
530 02 Pardubice
telefon: 466 510 003, 466 535 664
fax: 466 535 716
e-mail: info@gocarovagalerie.cz
https://gocarovagalerie.cz
Objekty Gočárovy galerie
Dům u Jonáše
Pernštýnské nám. 50
530 02 Pardubice
telefon: 466 510 003
Zámek 3
530 02 Pardubice
telefon: 466 501 897
Otevírací doba obou objektů Gg
denně kromě pondělí 10-18
Sbírky
Gg neměla možnost navázat na předchozí historické sbírky a od počátku padesátých let byla budována na základě převodů majetku z Národní galerie a Ministerstva školství a kultury, darů a samozřejmě vlastními akvizicemi. Tyto akvizice jsou tak jako v ostatních krajských a státních galeriích určeny nejenom výší finančních prostředků, ale především osobností ředitele a kurátora sbírky.
Dnešní sbírkový fond VČG tvoří kolekce českého umění 19. století, malířů A. Machka, A. Piepenhagena, J. Mánesa, A. Kosárka,
A. Bubáka, A. Chittussiho, A. Waldhausera, J. Mařáka aj., a zejména pak sbírka českého umění 20. století a sbírka regionálního umění. Ve sbírkách se nachází velká kolekce krajinomalby konce 19. století po tendence současné. Zvláště je zde dokumentována tvorba krajinářů Železných hor a Vysočiny. Nejvýznamnější soubory dále představují výtvarná díla z období civilismu a sociálního umění 20. let, Skupiny 42, sympozia Artchemo 1968 a 1969 a další. Z autorských kolekcí pak soubory E. A. Pittermana-Longena, J. Honsy, A. Hudečka,
J. Panušky, F. Kavána, S. Máchala, T. F. Šimona, J. Baucha,
F. Muziky, J. Smetany, M. Holého, J. Kotíka, K. Lhotáka,
J. Konůpka, E. Filly, F. Tichého, B. Reynka, J. Gruse, O. Janečka,
J. Trampoty. Velmi kvalitní je soubor dokumentující české umění
60. let – M. Medek, S. Podhrázský, V. Preclík, J. Šerých, M. Grygar, J. Hilmar, O. Slavík, E. Kmentová, J. Kolář, V. Jarcovják,
F. Ronovský, S. Podhrázský, Z. Fibichová, K. Malich, V. Janoušková, F. Kyncl, D. Chatrný, J. Hendrych, J. Pešicová, F. Štorek a další.
Ve sbírkách jsou dobře zastoupeni také malíři tvořící v pardubickém regionu. Galerie spravuje mj. i nejrozsáhlejší soubor děl rodáka Jaroslava Gruse, čítající na 169 obrazů, 82 kreseb, 22 grafických listů. Tato sbírka byla v letech 1974 – 1978 budována pro autorovu stálou expozici otevřenou v domě U Jonáše až do roku 1991. Kolekce regionálních autorů byla v roce 2002 doplněna nákupem 83 děl
z bývalé sbírky Českého Telecomu – F. V. Danihelky, A. Hajna,
J. Hegra, M. Horákové, W. Horného, L. Jandové, J. Klápštěho,
V. Komárka, B. Kopeckého, J. Kopeckého, J. Kříže, F. Kyncla,
J. Laciny, S. Malého, J. Mědílka, J. Nekováře, L. Nováka,
B. Novotného, L. Pejchla, J. Procházky, K. J. Sigmunda,
Z. Sigmunda, J. Ščerbakova, M. Ščigola, V. Truhlářové, V. Vokolka
a L. Zívra.
Východočeská galerie v Pardubicích vlastní celkem 15 tisíc sbírkových předmětů včetně negativů a fotografií. Rozsáhlá je sbírka grafiky, čítá přes 4 tisíce listů, ve sbírce obrazů je na 2 tisíce děl, ve sbírce kresby 1 500 děl. V sochařské sbírce nalezneme 500 exponátů. V roce 1994 začala galerie nakupovat rozsáhlý soubor negativů a fotografií Jiřího_Tomana (1924 – 1972), jenž dokumentuje dílo výjimečné osobnosti pardubické kultury 60. let. V současné době galerie spravuje na 7 tisíc negativů a fotografií autora.
Partneři RGČR
